říjen 2023
Na Dny otevřených dveří v Domově Sluneční dvůr jsem se dlouho těšila. No člověk míní, virus mění… Že se v Domově moc líbilo tak mám bohužel pouze zprostředkovaně.
První den se do Domova vypravili z obecního úřadu Provodín, druhý den děti ze školky a ve středu provodínská družinka. Prohlédnout si zařízení, dozvědět se víc z tamního života, obdivovat a nakoupit výrobky klientek si nenechali ujít ani další návštěvníci.
Zde několik ohlasů a pod nimi zajímavá historie místa:
„Dnes jsme se sousedkami využily Dnů otevřených dveří v Domově Sluneční dvůr Jestřebí na okraji naší obce. V centru denních aktivit jsme si vyposlechly od zaměstnankyň spoustu zajímavostí z historie i současnosti této sociální služby. Dnes jsou zde moderní bytové jednotky s veškerým zázemím, kde mají klientky možnost nejen něco ukuchtit ve společné kuchyni, ale věnovat se různým denním aktivitám. Byly jsme rády, že jsme Sluneční dvůr navštívily, moc nás potěšilo, jak se naše společnost a zejména zaměstnanci o postižené dobře stará. Zakoupily jsme i pár drobností z jejich dílničky, abychom je podpořily. Na závěr jsme okusily jimi připravené pohoštění.“
Hana H (zkrácené)
„Velmi děkujeme Všem ze Slunečného dvora za mile a tvořivě prožité středeční dopoledne. Vše bylo skvěle připraveno, těšíme se na další návštěvu.“
MŠ Provodín
„Ve středu 4.10. navštívily děti z Provodínské družinky Domov Sluneční dvůr. Paní Petra Hurtová nám vysvětlila, k čemu zařízení slouží a co vše s klienty podnikají. Pro děti bylo připraveno mnoho aktivit, které všechny velmi bavily. Vyrobili jsme si krásné záložky do knížek, obrázek ze zažehlovacích korálků, vybarvili omalovánky.“
ZŠ
HISTORIE
Původním zakladatelem „Sonnenhof“ je pastor Lic. Otto Waitkat. Narodil se 9. září 1870 v Rastenburgu ve východním Prusku a studoval teologii. V letech 1906 až 1913 převzal farnost Steyr v Horním Rakousku, ke které náležela také Garstenská věznice. Po seznámení se zlou situací propuštěných po výkonu trestu odnětí svobody se rozhodl něco udělat pro tyto opuštěné lidi.
Když jednou na výletě uviděl u České Lípy širokou Jestřebskou slatinu, okamžitě začal jednat, aby ji získal a prostřednictvím dělnické kolonie ji učinili ornou. V Jestřebí se mu lidé posmívali, protože močál nebyl považován za odvodnitelný, jelikož odvodňovací příkopy, které vedly k potoku, měly příliš malý sklon (“Všichni Jestřebští se mi smějí, když jim řeknu, že chci z rašeliniště udělat pole a zahradu. Ale já vím, že to jde. A když to nejde, tak to udělám.”)
Waitkat získal celých 30 hektarů rašeliniště od místní komunity Habštejna za částku 16 600 K.
V létě roku 1913 se vzdal svého pastoračního úřadu a tím i zabezpečené existence své i své rodiny a přestěhoval se do Jestřebí. Koupil tři staré železniční vozy (za cenu 80 K každý), sestavil je ve tvaru podkovy, postavil nad nimi střechu a nazval tuto podivnou budovu „Sonnenhof“.
Pracovníků brzy našli více, než dokázali pojmout. První zájemci se stěhovali hned po definitivním usazení vozů. Odvodnění okolí proběhlo úspěšně vykopáním hlavního drenážního příkopu a osazením velkými trubkami Po dobrém roce byl nejbližší 3 hektarový pás polí odvodněn 3 kilometry příkopů. Byla postavena 20 metrů dlouhá a 10 metrů široká stodola ze starých telegrafních sloupů, plus jednoduchá stáj a kůlna. V prvním roce poskytl Sonnenhof 38 lidem bez domova přístřeší, práci a chléb na kratší nebo delší dobu.
Zdroj: archiv.mathesius.org
Myšlenka pastora Otty Weitkata je vyjádřena slovy:
"Existují lidé, kteří vinou špatné společnosti nebo svým založením se dostanou na scestí. Takovým lidem by se mělo pomocí práce a rozumné individuální výchovy umožnit nastoupení správné životní dráhy a dát jim možnost návratu do lidské společnosti".
V Domově byla praktikována individuální výchova a práce v zelinářské zahradě, v chlévech a na polích, kde byli chovanci vedeni k získání vztahu k práci a k životu v komunitě. Byli vedení řádovými sestrami, které se o ně staraly. Veškerou činnost řídil sám pastor Weitkat a financoval chod Domova z peněžních sbírek a milodarů. První světová válka přerušila rozvoj domovu a samotný pastor musel narukovat.
Po válce bylo finančních darů málo a plánovaný rozvoj nemohl být uskutečněn, navíc nedostatek finančních prostředků na vlastní provoz se také nedostávalo a hrozilo uzavření domovu. Na základě nepříznivé finanční situace daroval pastor Weitkat v roce 1920 celý domov, včetně polností, Domu evangelistické diakonie v Praze. Diakonie zřídila v září roku 1920 Výchovný domov pro chlapce ve věku 14 až 20 let.
V roce 1921 byla uskutečněna výstavba nového domovu, tak jak plánoval a navrhoval Otto Weitkat. Byly nakoupeny stroje na výrobu umělých stavebních kamenů a střešních tašek na kterých pracovali chovanci. Po dokončení potřebného množství stavebního materiálu nastoupili řemeslníci, kteří postavili novou budovu domovu a dne 25.5.1922 byl domov vysvěcen. Na slavnostní otevření byl pozván i pastor Weitkat, aby viděl jak byla jeho myšlenka realizována. Domov patřil do majetku německé evangelistické církve augspurského vyznání a plnil své poslání nepřetržitě až do roku 1945, kdy byl konfiskován.
V roce 1949 byl přidělen okresnímu národnímu výboru v České Lípě a následně předán národnímu podniku Státní statky Zákupy. Pro znehodnocení pozemků spodními vodami, domov byl postaven na rašelině a mokřinách, byl celý pozemek pro státní statky ztrátový, a proto bylo v roce 1955 rozhodnuto, že lokalita Sluneční dvůr je vhodná pro zřízení domova důchodců pro 50 klientů s plánovanou výstavbou nového pavilonu pro dalších 50 lůžek.
V roce 1956 bylo schváleno umístění domova důchodců pro ženy se sníženým intelektem od 16 let věku. V dubnu roku 1957 byl předán Sluneční dvůr, včetně pozemků o rozloze 92 hektarů a asi 16-ti zaměstnanců, pro potřeby chovanek. Slavnostní otevření proběhlo dne 4.7.1957 za velké účasti místních a okresních funkcionářů. Domov byl zařízením pro 26 chovanek o které pečovaly misijní sestry.
V tehdejší době byl Sluneční dvůr prvním domovem, rehabilitační farmou, zřízeným od roku 1948. Chovanky musely přiměřeně pracovat a farma měla být ekonomicky soběstačná a bez státních dotací. Tehdejší domov s názvem domov sociální péče pro osoby se sníženým intelektem, měl jako hlavní činnost pěstování ranné zeleniny, chov domácích zvířat (16 krav, 12 telat, 5 koní, 1 hříbě, 60 slepic, 24 kachen). Nereálnost tohoto rozhodnutí se prokázala hned po prvním roce a hospodářský výsledek byl ve ztrátě 140 tisíc korun. Takto neslavně skončil neúspěšný pokus o rentabilitu v sociální oblasti, jelikož jedna třetina chovanek byla práce neschopna. Domov tak přešel do normálního, osvědčeného způsobu financování a nadále patřil do struktury Okresního domova sociálních služeb. Postupně byly řádové sestry nahrazeny středním zdravotním personálem a vychovatelkami.
V roce 1957 byly postaveny dva velké skleníky pro potřeby pracovní rehabilitace chovanek.
Od roku 1984 byly do domova umisťovány dívky a ženy od 18 let věku, v roce 1987 byl postaven nový pavilon pro 30 lůžek a postupně navýšena kapacita celého domova na 85 chovanek. Navyšování kapacity bylo prováděno na úkor kvality bydlení, a tak vznikaly vícelůžkové pokoje a snižovalo se soukromí obyvatel domova. Počty personálu nijak výrazně nevzrůstaly. Kladem byla rekonstrukce topného systému, kdy domov přešel z tuhých paliv na zemní plyn.
Od 1. ledna roku 1994 se Ústav sociální péče Jestřebí, změnil na příspěvkovou organizaci s právní subjektivitou zřizovanou Okresním úřadem v České Lípě.
Ústav je od 1.1.2003 zřizován Libereckým krajem, a je řízen Odborem sociálních věcí a problematiky menšin.
Zpočátku byla cílová skupina orientována na ženy a dívky s lehkým mentálním postižením. Kapacita domova byla 85 klientek a 33 zaměstnanců. O klientky pečovalo 7 zdravotních sester, 21 pracovníků sociální péče, 1 fyzioterapeut, 1 speciální pedagog, 2 sociální pracovníci a 18 ostatních zaměstnanců v nepřetržitém a celoročním provozu.
Platnou zřizovací listinou od 1. 6. 2007 se změnil název organizace na Domov Sluneční dvůr, příspěvková organizace, cílová skupina a poslání zařízení. Domov Sluneční dvůr od tohoto data zajišťuje sociální služby, podporu a pomoc dospělým osobám se střední a těžkou mentální retardací, případně s kombinovanými vadami od 26 let věku až na dožití.
V minulosti byly klientky pracovně zařazovány v rámci domova na různá pracoviště a za odvedenou práci byly též finančně ohodnocovány. Na výběr měli z několika činností např. práce v zahradě, v krejčovské dílně, v kuchyni, při úklidu apod.
Změnou zákoníku práce v roce 2007 však zákon ukládal zaměstnavateli povinnost, doplácet zaměstnance do výše minimální mzdy (aktualizována dle nařízení vlády), z tohoto důvodu muselo být pracovní zařazení klientek zrušeno.
V současnosti některé uživatelky, na vlastní popud, tuto činnost nadále vykonávají na bázi dobrovolnosti. Klienti mají možnost využívat ke svému rozvoji i centrum denních aktivit.
Dne 17.12.2021 byly slavnostně otevřeny nově postavené domácnosti pro osoby se zdravotním postižením v Jestřebí. Po 18 měsících stavebních prací se podařilo dokončit bydlení ve třech domácnostech pro celkem 18 osob. Všechny uživatelky mají samostatné pokoje, společnou obytnou místnost s televizí a kuchyňským koutem. Zde mohou rozvíjet své schopnosti při přípravě stravy.
Pro potřeby uživatelů byl zrekonstruován bývalý ubytovací pavilon na centrum denních aktivit v přízemí. Ve druhém patře pak vznikly nové kanceláře pro management Domova Sluneční dvůr.
Zdroj: výběr z webu Domova Sluneční Dvůr
A ještě jedna vzpomínka z archivu Pavla Bratršovského
Největší vilu ve vsi, hospodářství Sluneční dvůr, obsadila Rudá armáda. Velitelem byl generál Turčinski. Rudoarmějci oslavovali konec války. Pozvali i místní Čechy. Hrála kapela z Bakova nad Jizerou, tančilo se a slavilo. K pohoštění byli naložení sledi a nekonečné množství vodky. Bohužel nebyl chleba, přesto to nikomu nevadilo a nálada byla výborná. Generál měl s sebou mladou dceru, která mu zbyla jediná z celé rodiny, proto ji stále vozil s sebou.
