říjen 2021
Od ledna 2015 se v Můj Provodín začaly objevovat občasné příspěvky s přírodovědnou tématikou – ´Myslivecké okénko´. Vděčím za ně zajímavým povídáním s Karlem Kopeckým. Později převzal štafetu jeho syn Robert, který nás těší svými články o přírodě pravidelně každý měsíc od října 2016.
Je mi líto, že nás letos v říjnu pan Karel Kopecký náhle opustil. Ještě jednou mu ´nahoru´ za jeho povídání pro Můj Provodín děkuju a jako vzpomínku uvádím náš první společný článek z 1/2015.
O myslivcích toho vím pramálo, a tak jsem se k panu Kopeckému vyloženě těšila. Jeho ´zašívárna´ (jak sám říká) mi ale připadala víc jako pokoj spisovatele – velký stůl plný knih, časopisů, na menším stolku s židlí stařičký psací stroj se štůčkem popsaných listů… Stěny ověšené trofejemi však myslivce nezapřou. Mezi drobnějšími parůžkami se tyčí i velká paroží, největší dvanácteráka. Nejsilnější provodínská trofej nalezená v Provodíně prý ale byla mnohem větší – osmnácterák. Říkám ´nalezena´, protože šlo o shozené paroží. Popravdě si ani neumím představit, že by někdo mohl po takovém majestátním zvířeti vystřelit. Jo divoké prase, to je jiná – ale možná si to myslím jenom proto, že se divočáků tak trochu bojím (no, spíš hodně bojím). I tak jim ale nic zlého nepřeji, a tak jsem se ptala, jak to s jejich odstřelem a vůbec s korekcí zvěře a mysliveckým střílením je.
Pro ty, co jsou totální neználci jako já, začnu trochu zeširoka. Je jasné, že si myslivci nemohou chodit lovit, kde je napadne. Pozemky, na kterých se zvěř pohybuje, někomu patří, mají své vlastníky. Sdružení takových vlastníků tvoří ´honební společenstvo´. To může zvěř obhospodařovat samo anebo si na to najme myslivecké sdružení. Např. sdružení, do kterého patří Provodín a Srní je Myslivecké sdružení Karasy. Každé má svého hospodáře, u nás je to p. Truhlář. A tím už se blížím k oné korekci.
Stav zvěře je sledován, není možné střílet ´jen tak´. Ke kontrole slouží plastový štítek s evid. čísly, zvaný plomba. Tou musí být zvíře ihned po odstřelu opatřeno. Bez plomby by se jednalo o pytláctví. Plomby dostávají myslivci právě od hospodáře. Každý úlovek je tak evidován. Zda bude prodán do velkoobchodu, či zda si jej může odkoupit sám myslivec, záleží na pravidlech té které společnosti.
Je ještě další pravidlo, které musí myslivci dodržovat – tím je doba hájení. Lovná zvěř se nesmí střílet mimo povolené období. Termíny se čas od času mění. Teď se třeba smí černá zvěř lovit od 1. srpna do 1. února, tj. o měsíc déle, než bylo. Vzhledem k tomu, že v té době už mohou být bachyně březí, není to pro myslivce příjemné. Nicméně bylo i období, kdy se dospělí jedinci nesměli v polní honitbě lovit vůbec. Než se zákonodárce probral, došlo k přemnožení.
Zkorigovat černou na únosnou míru teď není tak snadné. Čuníci jsou inteligentní, nástrahám se umí vyhnout; velké lány řepky a kukuřic jim navíc poskytují vůči myslivcům dobrou schovku.
Nabízí se ´hromadný lov´ - naháňka. Tu však všechna myslivecká sdružení nevyužívají. Bývá prý při ní příliš zraněné zvěře. Důvodem je, že se střílí v pohybu, a to nebývá tak přesné, jako v klidu na čekané. Jisté nebezpečí to v nepřehledném terénu znamená i pro samotné myslivce a jejich psy. Zraněné zvíře je nebezpečné. A to i mimo lov. Zdravá zvěř se člověku radši vyhne. Je-li ale zvíře zraněno či jinak nemocné, je rozumné ho obloukem obejít; výhodou je umět šplhat na stromy.