březen 2021
Se jménem Heleny Hlinovské jsem se prvně setkala při procházení starých kronik obce. Nejprve mne zaujaly krásné obrázky, jež místy doprovázejí text kronikáře Ladislava Bratršovského. Později jsem zjistila, že se paní Hlinovská na kronikách podílela nejen výtvarně. Výrazně přispívala i po stránce obsahové. Škoda, že jí zdraví nedovolilo pokračovat v kronice po smrti pana Bratršovského déle. Její badatelský duch, umělecké sklony, jakož i přítomnost u všelikého dění v obci jsou pro kronikáře ideálním spojením.
Ze vzpomínek těch, co ji znali je cítit, že se jednalo o osobnost, která se tu dotkla života mnoha lidí, především dětí. Škoda, že jsem ji nestihla osobně poznat.
Paní Helena Hlinovská by letos v březnu oslavila 94 let.
Ze vzpomínek dcery:
Když mladá paní učitelka dostala po škole " umístěnku" do Provodína, ještě nevěděla, že tady zůstane celý život. Založí tu rodinu a vesnice se stane jejím opravdu druhým domovem.
Ihned se zapojila do dění v obci.
Hrála s ochotníky divadlo, chystala s ostatními taneční zábavy, maškarní plesy.
Na každou akci kreslila plakáty. A ne ledajaké. Každý byl jiný, roznášely se po okolních obcích, tak si dovedete představit, kolik jich bylo. A co teprve plakáty na Provodínskou štrapandu! Těch bylo opravdu hodně. Schly u nás doma všude, kde se dalo.
Ale největší láskou byly děti. Každé pro ni bylo něčím výjimečné a každému dala pocítit jeho důležitost. Hrála s nimi divadlo, psala pohádky a divadelní hry. Šila kostýmy, tvořila kulisy a my jsme si to užívaly.
Když byla požádána, aby spolupracovala na obecní kronice s panem Bratršovským, dala do toho svou energii beze zbytku. Těch hodin v okresním archivu, překládání z němčiny, přepisy ze "švabachu", vzpomínky usedlíků. Mnoho těchto materiálů uchovávám.
Léta psala kroniku vítání občánků. Každé nové miminko v ní má svůj obrázek.
To byla moje maminka Helena Hlinovská.
Vendula
.jpg)