únor 2021
Nedávno jsem dostal otázku, jistě evokovanou letošními silnými mrazy, čím se vlastně živí zvířata v zimě. Odpověď je relativně jednoduchá, nemají to lehké. Právě proto myslivci nazývají zimu obdobím strádání, a právě proto přikrmují zvěř, která by jinak měla mnohem méně šancí přečkat zimu ve zdraví. Také ptactvo by mělo potíže s přežitím zimy, pokud by lidé nesypali do krmítek slunečnici a jiné ptačí pochoutky.
Teplokrevní živočichové mají velký problém s udržením tělesné teploty. De facto čtyři pětiny z veškeré potravy spotřebují na výrobu tepla, což je tím náročnější, čím je teplota okolního prostředí nižší. Také platí pravidlo, že čím menší je zvířátko, tím větší má jeho tělo tepelné ztráty. Existuje tzv. Bergmannovo pravidlo, které říká, že stejný živočich má směrem k zemským pólům větší tělesné proporce než jeho kolega z teplejších krajů, právě z důvodu lepšího hospodaření s tělesným teplem v mrazu. Řada živočichů také dokáže ovládat krevní oběh, kdy zastaví přísun krve do méně důležitých částí těla a tím uspoří značné množství energie. Tuto vychytávku umí i lidské tělo, což se projevuje tak, že horolezcům omrznou nejprve prsty na končetinách.
Během dne v zimním lese neustále probíhá sháňka po potravě, ptáci prošmejdí všechny kouty a záhyby ve větvích stromů a sezobnou všechno, co vypadá aspoň trochu k snědku. Zkuste někdy pozorovat šoupálky, jak lezou kolem stromu od kořenů až do koruny a nevynechají žádnou skulinu v kůře. Nebo sýkory visící na nejtenčích větvích, hledající i ty nejmenší spící a zmrzlé brouky. A co dělají tito ptáci v noci, když je největší mráz? Jsou zalezlí v hustém houští, například v hustém jehličí smrku, a tam se choulí k sobě celou noc, aby nezmrzli. Někteří využívají jako úkryt dutiny, kde každopádně aspoň nefouká vítr. Ptákům samozřejmě velmi pomáhá peří, skvělý izolační materiál.
Savci na tom jsou podobně, musí shánět potravu a zároveň šetřit energií. Budete-li někdy pozorovat zvěř v mrazivém počasí tak zjistíte, že nedělá žádné prudké pohyby, chodí velmi pomalu a sem tam odhrábne vrstvu sněhu, ve snaze najít potravu. Ve dne se zvěř snaží pobývat na osluněných svazích kopců, kde pod sněhem hledá bukvice, žaludy, lišejníky a jiné pochoutky. Pokud objeví spadlý strom s čerstvou mladou kůrou, zvěř ho dokonale oloupe, protože kůra stromů obsahuje spoustu vitamínů a jiných výživných látek. V noci pak zvěř leží někde v závětří a odpočívá, pokud na to má klid.
Je známo, že veverky si dělají zásoby, ale často zapomenou, kam ukryly své pochoutky, nebo jim je spořádá konkurence, což může být jiná veverka, nebo chytrá sojka, která má mnohem lepší paměť než veverka, a najde veverčí zásoby i po týdnech.
Jiní živočichové řeší tento problém zimním spánkem, a tak jsou bez starostí, nebo si udělají velké zásoby potravy, což se týká některých hlodavců.
Velké potíže mají v zimě masožraví predátoři, protože lov je velmi energeticky náročná činnost, jelikož kořist se snaží všemožně uniknout, nebo se ukrývá na nepřístupných místech. Proto také zimu přežijí jen ti nejzdatnější a nejchytřejší lovci, kteří uloví kořist s vynaložením co nejmenšího množství energie.
Jedním takovým predátorem je kuna lesní, a její typickou kořistí je veverka obecná. Pozoroval jsem jednou veverku unikající před kunou, nutno podotknout, že kuna veverku nechytila, jelikož veverka předvedla úžasnou taktiku a stala se neviditelnou. Kuna po chvíli vzdala pronásledování a vydala se jinam.
Jiní predátoři se naučili spolupracovat, a tím zvyšují šanci na ulovení kořisti, což se samozřejmě týká vlků. Vlci se snaží ulovit co největší kořist, aby neměli hlad a zároveň šetřili energii. V nouzi neváhají ulovit i velkého divočáka, kterého by v období hojnosti možná nechali běžet. Jak vidno, zvířata si v zimě umí poradit, nic jiného jim nezbývá.