S Viktorií Ondřejovou o westernovém ježdění II

Možná jste někdy viděli fotografie koníků, ověnčených různobarevnýma mašličkama. Ačkoliv se to nabízí, stužky neslouží jako ozdoba. Jsou oceněním, tedy něco jako medaile: 1. místo je modrá, 2. místo červená, 3. žlutá, 4. bílá, 5.růžová a 6. místo zelená. Víc ´medailí´ se v závodech neuděluje. Ne, že by došly barvy, ale ono to je docela složité i tak. Však máme v republice jen jednoho rozhodčího, co na to má kvalifikaci. To je málo. Na závody k nám proto jezdí rozhodčí z ciziny. Nejčastěji z USA, Francie a Německa. Hodnocení (bodování) je striktně dané. Hodnotí se nejen souhra člověka s koněm, ale i jejich – řekněme design. Pravidla jsou totiž daná též pro oblečení závodníka a úpravu vzhledu koně. Zvířata jsou proto do poslední chvíle ´pulírovaná´, aby na nich nebylo smítko špatně. Závody jsou pro koně poměrně náročné – jsou v novém prostředí, vnímají okolní ruch, závodník jim do poslední chvíle připomíná náročnější cviky. Zvláště při vícedenních závodech bývají koně unavení. Může se stát, že na startu usnou (doslova) a závod je ztracen. Závodník je proto musí do poslední chvíle udržet ve formě.      

Ale vraťme se k mašličkám. Zdá se vám, že jich má koník na fotografii hodně? Je to tím, že je hodně i kategorií a disciplín, a každá je hodnocena zvlášť. Vyjmenovávat všechny vám tu nebudu, protože toho je opravdu hodně. Ale aspoň pro představu uvedu:

Kategorie – zvlášť se hodnotí hříbata a zvlášť dospělí.
Závody – dělí se na hobby a show.
Hobby je pro začínající koně, především hříbata; show je pro již vyspělé koně a jezdce.

Disciplíny – je jich hodně, pár jich sem pro představu uvedu.    
Pleasure: Kůň se předvádí v základních chodech (krok, klus, cval). Hodnotí se přiježděnost koně, uvolněnost, rovnováha, korektní držení těla.
Longe Line: Je to takový Pleasure pro mladé koně. Na koni se ale nesedí. Vede se ze země na dlouhém vodítku. Soutěžící má 90 vteřin k předvedení koně ve všech chodech. Pokud udělá nějakou chybu, časový limit špatně stíhá.

Showmanship At Halter: Je nutné naučit koně výborně na ohlávce. Nesmí být vidět žádná pobídka. Kůň si hlídá předvádějícího a funguje na pohyb těla. Zde jsou přesná pravidla, upravující způsob oblékání pro předvádějícího, a i pravidla pro koně (ohlávka, účes, lesk, gumičky, lakování kopyt).       

Vždy záleží, aby jezdec při jízdě na koně působil co možná nejméně a aby ho moc neomezoval. Kůň a jezdec musí být dobře sehraný tým, ve kterém se může jeden na druhého spolehnout.   
Existují disciplíny, kde se hodnotí „krása“ koně. Ty jsou důležité zejména pro prestiž koně a chov. Hodnotí se stavba těla, zuby (zda nemá např. předkus), chody, korektní držení těla a vše, co je důležité do chovu. V jiné disciplíně jsou plemena hodnocena podle barvy. Čím méně častá a zajímavá barva včetně fleků, tím větší možnost výhry. Podmínka je, že musí být flekatý.

Westernoví koně musejí být talentovaní, velice obratní, v dokonalé kondici, dokázat rychle reagovat. Musí být také inteligentní, aby bleskově porozuměli příkazům. Měli by pracovat samostatně a ochotně. Aby byli ve svém "povolání" úspěšní, musejí mít také správnou povahu. Westernový kůň má ke svému jezdci neomezenou důvěru a je za každé situace poslušný, ať již na povely z ruky nebo ze sedla. Vnímá i minimum povelových pomůcek a zvládá tak nejobtíž-nější situace. Je samostatný, a přesto zcela oddaný svému jezdci. Všechny vlastnosti má v sobě každý kůň, ale jen jezdec je umí stále podporovat a prohlubovat svými znalostmi a správným zacházením s koněm, které opírá o znalosti psychologie zvířete.  
 

(o Viktoriiných úspěších příště)

Možná jste někdy viděli fotografie koníků, ověnčených různobarevnýma mašličkama. Ačkoliv se to nabízí, stužky neslouží jako ozdoba. Jsou oceněním, tedy něco jako medaile: 1. místo je modrá, 2. místo červená, 3. žlutá, 4. bílá, 5.růžová a 6. místo zelená. Víc ´medailí´ se v závodech neuděluje. Ne, že by došly barvy, ale ono to je docela složité i tak. Však máme v republice jen jednoho rozhodčího, co na to má kvalifikaci. To je málo. Na závody k nám proto jezdí rozhodčí z ciziny. Nejčastěji z USA, Francie a Německa. Hodnocení (bodování) je striktně dané. Hodnotí se nejen souhra člověka s koněm, ale i jejich – řekněme design. Pravidla jsou totiž daná též pro oblečení závodníka a úpravu vzhledu koně. Zvířata jsou proto do poslední chvíle ´pulírovaná´, aby na nich nebylo smítko špatně. Závody jsou pro koně poměrně náročné – jsou v novém prostředí, vnímají okolní ruch, závodník jim do poslední chvíle připomíná náročnější cviky. Zvláště při vícedenních závodech bývají koně unavení. Může se stát, že na startu usnou (doslova) a závod je ztracen. Závodník je proto musí do poslední chvíle udržet ve formě.      

Ale vraťme se k mašličkám. Zdá se vám, že jich má koník na fotografii hodně? Je to tím, že je hodně i kategorií a disciplín, a každá je hodnocena zvlášť. Vyjmenovávat všechny vám tu nebudu, protože toho je opravdu hodně. Ale aspoň pro představu uvedu:

Kategorie – zvlášť se hodnotí hříbata a zvlášť dospělí.
Závody – dělí se na hobby a show.
Hobby je pro začínající koně, především hříbata; show je pro již vyspělé koně a jezdce.

Disciplíny – je jich hodně, pár jich sem pro představu uvedu.    
Pleasure: Kůň se předvádí v základních chodech (krok, klus, cval). Hodnotí se přiježděnost koně, uvolněnost, rovnováha, korektní držení těla.
Longe Line: Je to takový Pleasure pro mladé koně. Na koni se ale nesedí. Vede se ze země na dlouhém vodítku. Soutěžící má 90 vteřin k předvedení koně ve všech chodech. Pokud udělá nějakou chybu, časový limit špatně stíhá.

Showmanship At Halter: Je nutné naučit koně výborně na ohlávce. Nesmí být vidět žádná pobídka. Kůň si hlídá předvádějícího a funguje na pohyb těla. Zde jsou přesná pravidla, upravující způsob oblékání pro předvádějícího, a i pravidla pro koně (ohlávka, účes, lesk, gumičky, lakování kopyt).       

Vždy záleží, aby jezdec při jízdě na koně působil co možná nejméně a aby ho moc neomezoval. Kůň a jezdec musí být dobře sehraný tým, ve kterém se může jeden na druhého spolehnout.   
Existují disciplíny, kde se hodnotí „krása“ koně. Ty jsou důležité zejména pro prestiž koně a chov. Hodnotí se stavba těla, zuby (zda nemá např. předkus), chody, korektní držení těla a vše, co je důležité do chovu. V jiné disciplíně jsou plemena hodnocena podle barvy. Čím méně častá a zajímavá barva včetně fleků, tím větší možnost výhry. Podmínka je, že musí být flekatý.

Westernoví koně musejí být talentovaní, velice obratní, v dokonalé kondici, dokázat rychle reagovat. Musí být také inteligentní, aby bleskově porozuměli příkazům. Měli by pracovat samostatně a ochotně. Aby byli ve svém "povolání" úspěšní, musejí mít také správnou povahu. Westernový kůň má ke svému jezdci neomezenou důvěru a je za každé situace poslušný, ať již na povely z ruky nebo ze sedla. Vnímá i minimum povelových pomůcek a zvládá tak nejobtíž-nější situace. Je samostatný, a přesto zcela oddaný svému jezdci. Všechny vlastnosti má v sobě každý kůň, ale jen jezdec je umí stále podporovat a prohlubovat svými znalostmi a správným zacházením s koněm, které opírá o znalosti psychologie zvířete.  
 

(o Viktoriiných úspěších příště)

Možná jste někdy viděli fotografie koníků, ověnčených různobarevnýma mašličkama. Ačkoliv se to nabízí, stužky neslouží jako ozdoba. Jsou oceněním, tedy něco jako medaile: 1. místo je modrá, 2. místo červená, 3. žlutá, 4. bílá, 5.růžová a 6. místo zelená. Víc ´medailí´ se v závodech neuděluje. Ne, že by došly barvy, ale ono to je docela složité i tak. Však máme v republice jen jednoho rozhodčího, co na to má kvalifikaci. To je málo. Na závody k nám proto jezdí rozhodčí z ciziny. Nejčastěji z USA, Francie a Německa. Hodnocení (bodování) je striktně dané. Hodnotí se nejen souhra člověka s koněm, ale i jejich – řekněme design. Pravidla jsou totiž daná též pro oblečení závodníka a úpravu vzhledu koně. Zvířata jsou proto do poslední chvíle ´pulírovaná´, aby na nich nebylo smítko špatně. Závody jsou pro koně poměrně náročné – jsou v novém prostředí, vnímají okolní ruch, závodník jim do poslední chvíle připomíná náročnější cviky. Zvláště při vícedenních závodech bývají koně unavení. Může se stát, že na startu usnou (doslova) a závod je ztracen. Závodník je proto musí do poslední chvíle udržet ve formě.      

Ale vraťme se k mašličkám. Zdá se vám, že jich má koník na fotografii hodně? Je to tím, že je hodně i kategorií a disciplín, a každá je hodnocena zvlášť. Vyjmenovávat všechny vám tu nebudu, protože toho je opravdu hodně. Ale aspoň pro představu uvedu:

Kategorie – zvlášť se hodnotí hříbata a zvlášť dospělí.
Závody – dělí se na hobby a show.
Hobby je pro začínající koně, především hříbata; show je pro již vyspělé koně a jezdce.

Disciplíny – je jich hodně, pár jich sem pro představu uvedu.    
Pleasure: Kůň se předvádí v základních chodech (krok, klus, cval). Hodnotí se přiježděnost koně, uvolněnost, rovnováha, korektní držení těla.
Longe Line: Je to takový Pleasure pro mladé koně. Na koni se ale nesedí. Vede se ze země na dlouhém vodítku. Soutěžící má 90 vteřin k předvedení koně ve všech chodech. Pokud udělá nějakou chybu, časový limit špatně stíhá.

Showmanship At Halter: Je nutné naučit koně výborně na ohlávce. Nesmí být vidět žádná pobídka. Kůň si hlídá předvádějícího a funguje na pohyb těla. Zde jsou přesná pravidla, upravující způsob oblékání pro předvádějícího, a i pravidla pro koně (ohlávka, účes, lesk, gumičky, lakování kopyt).       

Vždy záleží, aby jezdec při jízdě na koně působil co možná nejméně a aby ho moc neomezoval. Kůň a jezdec musí být dobře sehraný tým, ve kterém se může jeden na druhého spolehnout.   
Existují disciplíny, kde se hodnotí „krása“ koně. Ty jsou důležité zejména pro prestiž koně a chov. Hodnotí se stavba těla, zuby (zda nemá např. předkus), chody, korektní držení těla a vše, co je důležité do chovu. V jiné disciplíně jsou plemena hodnocena podle barvy. Čím méně častá a zajímavá barva včetně fleků, tím větší možnost výhry. Podmínka je, že musí být flekatý.

Westernoví koně musejí být talentovaní, velice obratní, v dokonalé kondici, dokázat rychle reagovat. Musí být také inteligentní, aby bleskově porozuměli příkazům. Měli by pracovat samostatně a ochotně. Aby byli ve svém "povolání" úspěšní, musejí mít také správnou povahu. Westernový kůň má ke svému jezdci neomezenou důvěru a je za každé situace poslušný, ať již na povely z ruky nebo ze sedla. Vnímá i minimum povelových pomůcek a zvládá tak nejobtíž-nější situace. Je samostatný, a přesto zcela oddaný svému jezdci. Všechny vlastnosti má v sobě každý kůň, ale jen jezdec je umí stále podporovat a prohlubovat svými znalostmi a správným zacházením s koněm, které opírá o znalosti psychologie zvířete.  
 

(o Viktoriiných úspěších příště)