leden 2024
Tři králové s družinou a Monikou Kuchynkovou procházeli Provodínem 4. a 5. ledna. Zazvonili u vrátek, zapískali na píšťalky, zazpívali koledu a kdo chtěl, tomu ještě napsali křídou na dveře K+M+B+2024 (zkratka latinského požehná-ní: „Christus mansionem benedicat“ – neboli: „Ať Kristus požehná tomuto domu“ po celý rok. Koledníci kromě soukromých obydlí navštívili naše prodejny (na fotce Kuchynkovi), nezapomněli ani na mateřskou školku a obecní úřad. Byli i u mě. Krásně zahráli, zazpívali a když jsme se domlouvali, kam nám křídou domovní požehnání napíšou, ozvalo se z družiny: „A co peníze???“ :-))) Jakýsi Klaus či Klausová bedlivě hlídal, aby se náhodou na charitativní účel koledy nezapomnělo. Tříkrá-lový ministr financí byl po ukončení akce určitě spokojený – kasička byla úplně plná. Po rozpečetění starostou byl obsah předán charitě Česká Kamenice, která sbírku ve spolupráci se ZŠ a MŠ Jestřebí organizovala.
A víte, že spojení koledy se školou není nic nového? Tříkrálovou učitelskou koledu popisuje text z (kolem) roku 1860:
Na den sv. Tří králů a dny následující chodil „kantor“, později učitel od domu k domu ve farní osadě, aby napsal katolickým hospodářům na dveře nebo na jiném přimě-řeném místě svěcenou křídou písmena K + M + B, někdy místo „K“ také „C“. Za tento nápis se dostávala koleda peněžitá, groš i více. Tato odměna na počátku dobrovolná se později stala zvykem a následně povinností. Kde byla očekávaná odměna větší, tam se psala písme-na ozdobná, proplétaná a mezi sebou spojená různými větvičkami, lístky a křížky. Za nimi nebo pod nimi napsal učitel letopočet. Učitel za tuto koledu dostal odměnu 1 stříbrný groš. Poté odcházeli koledníci do dalšího stavení a zpívali: „Tři králové od východu, jak spatřili novou hvězdu, hned své koně sedlali a do Betléma se brali.“ Vše se událo na Zbirovsku v polovině 19. století, v některých místech přetrvala učitelská koleda do třetí čtvrtiny 19. století.
Jinde doprovázel kantora kostelník, který s kadidelnicí v ruce vykuřoval obydlí. Také ministranti se účastnili průvodu jako zpěváci. Při vstoupení do obydlí zpívali píseň: „Tři krále znamenali hvězdu, kterou jsou viděli…“ Během písně vykropili světnici svěcenou vodou a vykouřili kadidlem. Píseň se zpívala tak dlou-ho, dokud nebyl proveden nápis. Když pozdější době učitelům zapovězeno psaní „tří králů“ nechtěli někteří hospodáři odvádět „koledy“, namítajíce, že dokud nebyl proveden nápis. Když bylo v pozdější době učitelům zapovězeno psaní „tří králů“ nechtěli někteří hospodáři odvádět „koledy“, namítajíce, že pouze za psaní nápisu se platí a požadovali, aby se tak dělo dále. Na mnohých místech vyvolalo vymáhání tříkrálové koledy různé nepříjemnosti.
Z roku 1688 existuje záznam ze zaječické tvrze o odměnách koledujícímu kantorovi:
Za napsání písmen se dávala peněžitá odměna, někdy groš, někdy víc. Zpočátku dobrovolně, ale pak se z toho ustálil neopominutelný zvyk, a nakonec nepsaná povinnost. Zachovaly se záznamy, že to býval jeden groš stříbrný nebo také 10 až 50 krejcarů a k tomu ošatka buchet. Později však bylo psaní zkratek "tří králů" učitelům úředně zakázáno, což nesli s nelibostí, protože jim každoročně vynášelo drobné přilepšení k jinak bídnému živobytí. Hospodáři se pochopitelně na úřední rozhodnutí odvolávali rádi a prohlašovali, že přece nic dávat nemusí za koledu a zazpívání, protože podle dávného zvyku se platívalo jen za "psaní."
(Co se v roce 1688 dalo pořídit za několik krejcarů: 1 libra (0,56 kg) vepřového masa - 4 krejcary.)
Zvyk obchůzek a koledování je poprvé doložen z období kolem konce třicetileté války, ale v jindřichohradeckých pramenech je zmiňována koleda žáků s děťátkem (1583) a s hvězdou (1579). Doklady ze 17. století dokládají např. chození pražských zedníků a kameníků s hvěz-dou. Podoba koledování se lišila kraj od kraje, ale společnými rysy byla modlitba, zpěv, vykuřování domu kadidlem a svěcenou křídou psaný symbol C+M+B nebo K+M+B+rok. Období rekatolizace od konce třicetileté války (1648) přineslo v českých zemích tříkrálové obchůzky duchovního s ministranty a kostelníkem, často také s učitelem a jeho žáky. Koledníci odříkávali modlitby a zpívali, farář s ministrantem vykuřovali kadidlem domy, které také kropili svěcenou vodou a na dveře, častěji však na horní část jejich rámu psali již uvedenou zkratu K+M+B+rok. Později tyto obchůzky vedl učitel, který za ně od vrchnosti dostával výslužku. Obydlí vykuřoval kadidlem kostelník. Farář zůstával v teple vyhřáté fary.
